002 ankara 28. 2. 2007

S naší koordinátorkou jsem vyrazil vyřešit veškeré papírování a ubytování. Občas je problém se vůbec domluvit, když už není koho na ulici poprosit o radu a žádný vysokoškolský student v dohledu) Nicméně mi přidělili jednoho šikovného angličtináře, mimo jiné moc příjemný a sympatický turek viz obr. Pomohl mi na recepci a ve studentské bance.

Je třeba užitečné, že všechny platby spojené se studiem se pod určitým ID platí v bance. Velmi šikovný a rychlý systém.

Po ubytování jsme jeli navštívit naší školu. Dostat se do několika kilometrů vzdáleného campusu mi pomohla studentka, která byla například loni na stáži v Brazílii a umí snad 5 jazyků) No prostě nic co by mě zvedlo sebevědomí)

Každopádně jsme sedli do neoznačeného minibusu který čekal kousek pod kolejí. Když seděli v 15ti místné dodávce 4 lidi, vyrazilo se. Po cestě sháněl řidič ceduli s označením destinace u ostatních šoférů. Po cestě lidi přistupovali jakmile si u silnice mávli. Placení funguje tak, že s pohodlně posadíte, je-li ještě místo a pošlete po lidech peníze. Je jedno v jak velkých mincích či bankovkách to lidem do ruky pokládáte, ale vždy vám dojde zbytek… Člověk jen žasne)

V uměleckém oddělení se nás ujal další sympatický vedoucí atelierů sochy Turhan Cetin, který nám pomohl s dalším postupem.

Turhan Cetin nás pozval na šálek čaje/kafe do jeho pracovny. Má na starosti několik atelierů. Jeho práci můžete vidět na stránkách http://yunus.hacettepe.edu.tr/~tcetin Zaujal mě jeden projekt, tak jsem se informoval o co v projektu šlo. Vysvětlil nám, že všechny nože, http://yunus.hacettepe.edu.tr/~tcetin/resimler/08.jpg pocházejí ze skladů policie, která jednou za čas všechny předměty, kterými byly spáchány trestné činy vyhodí na skládků. Pravděpodobně to jsou bodné zbraně, nikoliv náčiní kasařů. Turhan nás zavezl do grafického oddělení, kde jsme se seznámili s vedením a studenty.

Na posledním obrázku je můj spolubydlicíc z holandska, který už několik týdnu Ankaru poznává.