005 ankara 3. 3. 2007

Den vypadal na začátku jako velmi slunný, ale později se ukázalo, že to počasí odhadnout zatím nedokážeme. Mimo jiné měl den začít smluvenou okružní jízdou Ankarou. To bysme nebyli v Turecku, kdyby všechno klaplo. Po půl hodině čekání na autobus jsme se s Terezou rozhodli, že si uděláme zájezd svůj a lepší.

Hodinu jsme hledali metro. Překvapením bylo to, že je metro velmi čisté, resp. nově vybudované. Soupravy metra jsou taktéž nové. Vystoupili jsme nedaleko Ataturkova mausolea a začalo mrholit. Pozemek, na kterém se mausoleum nachází, hlídají ze všech stran vojáci. Jeho kult osobnosti je abnormálně silný. V mausoleu jsou snad všechny věci, kterých se kdy dotknul, včetně rekonstrukcí nejrůznějších bitev a podobných akcí. Podobný kult prožívají silněji snad už jen Severokorejci s tím rozdílem, že jejich vůdce je stále živ.

Rozpršelo se ještě víc, po silnicích tekly potoky a v této situaci se jistě dá ocenit vysoký obrubník. Cestu do centra nám zpestřovaly mešity, které čas od času vydaly nějaký ten modlitební zvuk.

Pod největší mešitou v Ankaře někdo nechal vybudovat obrovské nákupní středisko. Tato skutečnost nás natolik zarazila, že jsme prolezli několik pater. Překvapením pro nás bylo, že se nedalo vyjet s košíkem i do samotné mešity. Ovšem musím konstatovat, že centrum je nekřesťansky (resp. nemuslimsky) drahé.