030 ankara 28. 3. 2007

Třicet dní v Ankaře.

Nedávno jsme navštívili kino. Spolužáci vybrali kino ve velkém nákupním středisku, kde je zvuk a obraz kvalitní jako např. v českém multikině. Cena je úplně stejná, možná o pár korun dražší. Ovšem co bylo za překvapení, když reklamy trvaly 20 minut, upoutávky na filmy asi 10 minut… v půlce filmu byla přestávka na čůrání a hlavně na doplnění popcornu a pití -  čekalo se dalších asi 15 minut. Promítalo se už bez reklam. Skončila ta část filmu, při které neběží titulky a všichni Turci do jednoho se zvedli a drali se k východu, ačkoliv se titulky a animovaná část se silnou hudbou snažili upoutat pozornost. Marně. Odcházel jsem jako poslední. Ať už jsou Turci jakkoliv velká prasata, v narvaném sále dokázali udržet větší čistotu než v poloprázdnem Cinestáru. A to si šli o přestávce pro další popcorn.

Cesta ze školy nám každým dnem trvá o něco déle. Neskutečné zácpy jsou čím dál větší. V odpoledních hodinách už je to strašné. Řidiči čas od času jezdi na červenou. Proste není problém nakouknout od křižovatky, a když zrovna něco nejede příliš rychle, tak se křižovatkou projede. Jak blikne zelená a do vteřiny se auto nerozjede, hecují ho ostatní řidiči klaksonem. Školní autobus je tak děravý, že výfukové zplodiny jsou cítit i uvnitř. Jsou to většinou staré Ikarusy, které jezdily před 4Oti lety i u nás... Pak jsme je prodali sem, byl to asi výhodný byznys.