085 ankara bum 22. 5. 2007

Dnes ze sebe měla Tereza radost, protože už dala dohromady první plynulou tureckou větu. „cay ve kapucino“ pro neznalé něco ve smyslu objednání „čaje a kapucina.“

Mě se podařilo poprvé v životě vyhodit použitý papírový ubrousek rovnou na zem. Bojoval jsem se svědomím a dobrým vychováním. Oboje mě při upuštění papírku po vstupu do metra velmi pronásledovalo, ale jaká to byla úleva, když se nic nestalo. Prostě papírek na zemi a já šel spokojeně dál. Turecko mi něco přináší…

Stal se tu poprvé od našeho pobytu teroristický útok. Kurd se odpálil v centru města, nedaleko naší koleje. Naštěstí jsme v tu chvilku byli na cestě do oblíbené knajpy. Podle zpráv bylo 6 lidí zabito a dalších 70 zraněno. Kurdové jsou špatný, to vám řekne každý Turek. Ale kde jsou důkazy?

Chci odsud. Krom toho se mě dnes ptal profesor na překlad této věty. Viděl ji nečekaně na tabuli, kterou jsme včera popsali. Řekl jsem mu něco ve smyslu, že nám Turecko přináší experience.