911 diplomka 21. 5. 2008

Mým záměrem je nastínit některá fakta v této problematice běžnému čtenáři. Cílem mé grafické práce je vzbudit zájem o objektivní informace.  Měla by být jakýmsi odrazovým můstkem pro širší orientaci v dané problematice. Jde o to, že existuje mnoho nesrovnalostí, které se neslučují přímo s oficiální verzí. Rozeberu zde problematiku konspirací oficiálních a neoficiálních.

Ke svým závěrům jsem čerpal z knih a přednášek významných lidí, pracujících v oboru. Internet je také jedním ze zdrojů, který mi přinesl celou řadu informací a je jedním z posledních míst, které není tak „úplně“ pod dohledem.

Touto prací bych chtěl ventilovat informace, které jsem usilovně shromažďoval přes rok. Za nejvýznamnější událost tohoto nového století považuji události z 11. září. Tomuto datu se věnovala média celého světa. Je to dobře, média potřebují informovat a konají to s nejlepšími úmysly. Jednalo se o útok na naší společnost, kulturu. Pád WTC – (World Trade Center) jsem viděl ten den snad 50x a všechny události s tím spojené jsem aktivně sledoval. Neustále se mluvilo o teroristickém útoku. V té době během studia na střední škole, jsme vedli dlouhé debaty, které koordinoval učitel a rozebírali jsme, kam to může směřovat a jak je důležité se terorismu bránit. Dodnes si každý z nás pamatuje, kde v tento osudný den byl a co dělal. Byla to událost, kterou nám rok co rok média ukazovala znovu a znovu. Byl jsem s tím smířený a bral to jako fakt.

V polovině roku 2006 jsem měl poprvé možnost shlédnout film, ve kterém se do té doby pro mě neznámý autor - Brad Waddell, snažil vysvětlit, co se s budovami podle jeho názoru stalo. Video jsem pouze v rychlosti shlédnul. Bylo plné vzorců a výpočtů a hlavně prezentované poměrně složitou angličtinou. Ignoroval jsem veškeré informace, které se ten člověk snažil vysvětlovat. Litoval jsem toho, že jsem filmu věnoval pozornost a že se někdo snaží popírat fakta. Prostě jsem nabyl dojmu, že se jedná o lovce senzací a konspirační teoretiky.

O několik měsíců později jsem odjel na stáž do Turecka. Tam jsem si uvědomil, jak lidé žijí pod neustálým tlakem medií. Neexistuje téměř žádný barák, bouda, která by neměla televizi, či satelit. Satelit je namontovaný téměř na čemkoliv, co má střechu nebo pevnou zeď. Vnímal jsem, jaké mají problémy Turci s Kurdama a že je to v mnohých případech tlak převážně politický a mediální. Na východ Turecka, kde žije převážná většina Kurdů by snad nejel žádný Turek, žijící v západní části. Přesto se tam několik našich kamarádů a známých vypravilo a zjistilo, že situace není zdaleka tak hrozná, jak jí turecká média vykreslují svým občanům. Lidé v těchto místech uctívají tradice a menšiny a návštěvníkům se snaží místní dokázat, že i oni vědí co média dokážou a že je to většinou trochu jinak. Arabové, Kurdi a Turci tam žijí v souladu a klidu. Pochopit, že extrémisti a radikálové (záměrně nespecifikuji zda islámští či jiného náboženství) žijí všude na celém světě v různých společenských postaveních. Vzhledem k tomu, že sehnat zbraně není zas až takový problém, tak se tyto menší sektářské skupiny druží a páchají násilnosti. To je bezpochyby fakt, ale někdo je musí vést, někdo jim musí poskytnout vybavení a hlavně odhodlání. Už v tomto odstavci musím prvně zmínit Ameriku. Mezi studenty v Ankaře a nejen tam převládá názor, že největší úlohu sehrává zahraniční americká politika, která se mimo jiné přičinila v roce 1952 o vstup Turecka do NATO.

Na přísné turecké koleji jsem trávil večery u internetu. Četl jsem mnoho článků o krizi v Iráku a situace s Kurdy se mediálně vyhrocovala. Dokonce jsem seděl pár kilometrů od sebevražedného výbuchu v centru Ankary. Bylo to úplně na všech stránkách tureckých novin, ten týden nežila Ankara ničím jiným než výbuchy. Paradoxně zpřísněné hlídky vyšly do ulic až několik dní po událostech.

Hledal jsem informace. Náhodou jsem narazil na slovensko-český web, který byl plný článků a videodokumentací o datu 11. září. Váhal jsem vůbec, zda se do čtení a prohlížení obrázků s WTC pustím. Nakonec mi to nedalo a po přečtení jednoho delšího úvodu jsem se rozhodl pro stažení videa, které mi popisované věci ukáže v pohybu a svou pozornost zaměřím na zmíněná fakta. Stalo se a po téměř 2 hodinovém dokumentu „911 Mysteries“ jsem nevěřil vlastním očím. Mnoho záběrů bylo použito z oficiálních stanic CNN, CBS, C-NBS, PBS C-SPAN a další, které jsem neměl nikdy možnost v televizi shlédnou, desítky výpovědí lidí, které nebyly v médiích ani v nejmenším brány v potaz. Naneštěstí  pro zbytek světa byly některé tyto záběry vysílány pouze jednou. 

Ovšem věděl jsem, jak je snadné podlehnout nějakému přesvědčení a jak je v dnešním světe velmi složité rozeznat pravdu. Jde to jedině tak, že se začne pátrat a hledat dál. Na zmiňovaných stránkách jsem stáhnul další dokumenty Loose Change, Terrorstorm, Zeitgeist, America Freedom to Fascism, 911 Blueprint for Truth, The Power of Nightmares a další desítky filmů, stáhnul jsem balíček 8000 fotografií od stovek fotografů, prozkoumal jsem desítky textových dokumentů od mnoha autorů. Začaly mě věci zapadat do politických scénářů.

Byl jsem v neustálém překvapení a stále přemýšlel nad tím, jak jsem mohl být tak důvěřivý a současně arogantní vůči snahám podat informace o událostech kolem 11. září logičtěji než z masmédií. (periodický tisk, rozhlas, televize a internet) Člověk v první fázi odmítá všechno, co je v rozporu s jeho hodnotami a dosavadním přesvědčením. Druhá fáze je většinou taková, že se snaží nabytou zkušenost nějak vyvrátit dostupnými argumenty. Pokud mu ovšem nestačí, musí probíhat ještě hledání odpovědí na vzniklé otázky, které jsou předloženy. V takové fázi člověk zjistí, že odpovědi na otázky existují, ale my „jako obyčejní občané“ se k nim nemáme možnost dostat. Jedna z dalších možných reakcí, proč odmítat některé argumenty již předem, je skutečnost či obava, že v očích veřejnosti spadáme do skupiny lovců senzací… Většina lidí zastává názor, že člověk potřebuje něčemu věřit a snaží se celou situaci zlehčovat, což je pro mě nepřijatelný argument.

G.W.Bush po útocích řekl:  „Netolerujeme nestoudné konspirační teorie týkajících se útoků 11. září, záludné lži, které se pokoušení přesouvat zodpovědnost směrem od samotných teroristů, od těch, jež jsou vinni.“